Dokáží uživatelé mít vlastní data pod kontrolou?

To je zajímavá otázka, která nese řadu problémů a dalších otázek. V USA jsou marketéři hladoví po nejlepších údajích – mantra nejlepšího doručení sdělení správnému cíli ve správný čas, závisí na tom, jaká data dokážete využít na individuální úrovni. Dnes máme velmi dobrý přístup k datům pro cílení a zasílání zpráv. Každý den je to přesnější a přesnější. Společnosti jako Facebook, Google a Amazon jsou v čele této datové revoluce a výsledkem jsou veliké příjmy z reklamy.

A to jen dík tomu, že…

  • něco lajkujete na Instagramu
  • vyhledáváte na Google
  • dáváte na Facebook
  • přispíváte na Twitter
  • říkáte hlasovým asistentům
  • nakupujete na Amazonu
  • a další aktivity.

To vše může být použito pro zjištění vašeho vkusu a zájmu o produkty a služby.

Ale s obavami o soukromí a důvěru (například zneužití dat z Facebooku v rámci politických kampaní) se spotřebitelé zajímají o to, jak nejlépe chránit svá data. Někteří dokonce přemýšlejí o tom, zda existuje hodnota „vlastnictví“ svých osobních údajů. Ale jak? Tyto databáze nevlastníme. Už jsme se se odhlásili od zásad ochrany osobních údajů a dali naše data pryč. Je to tak?

Alespoň jedna společnost řeší tento problém. Hu-Manity doufá, že kritické množství uživatelů bude požadovat data a nastavovat volby. Pokud budou chtít sdílet data, aplikace umožní uživatelům využívat peněžní odměny.

„S aplikací #My31 mohou spotřebitelé žádat o majetkový zájem o vlastní data, souhlasit s ochranou soukromí, autorizovat povolené použití a v případě potřeby volit náhradu za využití dat.“

Pokud se to uchytí, tak to bezpochyby způsobí dvě hlavní věci:

  1. Učiní to data méně dostupné.
  2. Data budou mnohem dražší a marketáci mohou skončit v závislosti na statistických modelech založených na omezených údajích, aby se dostali k cílovým skupinám.

V době, kdy mají obchodníci velký přístup k údajům, jsou stále více řízeny daty, musíme počítat s budoucností, kde mohou být zavedena větší restrikce a omezení.