Proč by politici měli provádět výzkum v terénu

Blíží se parlamentní volby a s tím přichází pro mnoho z nás těžké rozhodnutí, koho zvolit. Většinou jsme bombardováni sliby, které chtějí poslanci splnit v budoucnu. Což, jak víme z vlastní zkušenosti, se nemusí nikdy stát. Místo toho bychom se měli zaměřit na to, co poslanci už zvládli udělat v minulosti. Když se podíváte na poslední čtyři roky, tak poslanci zvládli předložit spoustu nesmyslných, ale hlavně neúplných zákonů, které lze zpochybnit, obcházet a bohužel na které mohou doplatit někteří z nás.

Velký problém politiků je ten, že mnohdy nevidí hluboko do dané problematiky a schválí něco, co nám občanům jen komplikuje život místo toho, aby jej zlepšoval. V tu chvíli jsem si uvědomil, že by politici v rámci svého povolání měli provádět i výzkum v terénu, nebo by alespoň parlament měl zaměstnávat člověka, který udělá pořádný výzkum daného problému a jeho výsledek předloží všem politikům. Na základě toho nejen mohou politici vytvářet zákony, ale hlavně díky podkladům budou vědět, zda ten zákon bude plnit svůj účel.

V knize Data k sežrání, která je zdarma ke stažení na tomto webu, je napsáno:

Výzkum v terénu je postaven na blízkosti a empatii. Dostanete se blíž k těm, které studujete, a tím prohlubujete empatii k jejich životům a způsobu života. Pak už jen stačí uchopit tuto empatii (z té lepší stránky) a reflektovat ji zpět ve své studii.

Pokud bych to měl převést to řeči politiků, tak by to znělo následovně:

Práce politika je postavena na blízkosti a empatii. Dostanete se blíž k voličům a tím prohlubujete empatii k jejich životům a způsobu života. Pak už jen stačí uchopit tuto empatii (z té lepší stránky) a reflektovat ji ve svých činech.

Nyní se zaměříme přímo na konkrétní případ ze světa zdravotnictví, kde politici chybovali a stát utratil stovky miliony korun z našich daní za něco, co nechtějí doktoři, lékárníci a ani pacienti.

Jedná se o elektronický recept, který v ČR funguje od roku 2008, ale od začátku roku 2018 bude eRecept povinný pro všechny lékaře. Cílem tohoto projektu mělo být zamezení duplicitám v předepisování léků a možnost kontrolovat, zda si lék pacient vyzvedl. Dále měli mít lékaři možnost nahlížet do lékového záznamu pacienta, aby například viděl, jaké léky mu předepisují jiní lékaři. Jeden z hlavních bodů mělo být vymýcení falešných receptů, zvýšit bezpečnost a snížit náklady.

To zní skvěle, ne? Jenže nic z toho eRecept nakonec nepřináší. Pacientovi ani lékaři nenabízí žádný benefit a neexistuje tedy žádný rozumný důvod, aby byl povinný.

Leoš Heger (TOP09) vedl v roce 2012 Ministerstvo zdravotnictví a rozhodl se zneužít novelu zákona o léčivech, jejímž účelem měla být původně transpozice unijních pravidel pro kontrolu bezpečnosti léčiv, k tomu, aby se nepovinné elektronické recepty staly povinnými. Byl předložen pozměňovací návrh a tímto způsobem se jim podařilo obejit připomínkové řízení, kterým by jinak takový návrh neměl šanci projít.

Pravděpodobně se tím pokusili ospravedlnit dosavadní více než půlmiliardové výdaje na nevyužívaný systém elektronických receptů a na tzv. Centrální úložiště elektronických receptů a nejspíš se chtěli také obohatit na IT zakázkách, které lze spolufinancovat z prostředků EU.

Díky tomu není funkční lékový záznam pacienta, a lékař předepisující lék do něj tedy nemůže moci nahlédnout. Nelze kontrolovat duplicitně předepsané léky, a hlavně kvůli nedořešené legislativě není možná elektronická preskripce opiátových receptů. Takže léky, u kterých hrozí největší riziko zneužívání, se musí nadále předepisovat papírově.

Co tedy způsobili politici tím, že se nezajímali o následky a neřešili to, co ve skutečnosti měli řešit? Od začátku roku nás pravděpodobně čeká následující:

  1. Zhorší se dostupnost zdravotnické péče pro řadu pacientů, protože asi 2 % praktických lékařů pro dospělé v souvislosti se zavedením eReceptů ukončí svoji činnost a nemá je kdo nahradit.
  2. Starší pacienti budou muset dojíždět do vzdálenějších obcí, protože velké množství venkovských lékařů plánuje zrušit své detašované ordinace. (Pro provozování eReceptu musíte mít funkční a kvalitní internetové připojení v ordinaci, i na detašovaném pracovišti.)
  3. Pro mnoho lékařů to znamená zvýšené náklady. Musí si například pořídit kvalitní tiskárnu na tisk čárkových kódů (se špatně vytištěným eReceptem vám lékárna nevydá žádné léky).
  4. Do platformy je nutné se registrovat a získat certifikát Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Tento proces je natolik uživatelsky nepříznivý, že lékař k tomu bude potřebovat IT odborníka (téměř stejný byznys jako u EET). Pozn. V tuto chvíli proces získání certifikátu trvá cca 1 měsíc.
  5. S tím souvisí další bod. Lékař musí mít speciální certifikát pro eRecept a EET, další pro elektronickou neschopenku, a ještě jiný pro komunikaci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky. A samozřejmě se nejedná o jednorázovou činnost. Všechny tyto certifikáty je nutno pravidelně obnovovat a platit za to.
  6. Mnoho lékařů pracuje na více zdravotnických zařízení. Kvůli tomu pravděpodobně nastane další problém s certifikací.
  7. Lékaři se nemohou spoléhat na posílání eReceptu běžným e-mailem, protože není vyřešena bezpečnost e-mailové komunikace.
  8. Pacienti nemají možnost odmítnout, aby se jejich osobní data ukládala do centrálního registru (není ani vyjasněno, kdo tento registr vlastní). Dalo by se tak říct, že se jedná o porušení osobních práv.

Těchto problémů je více a Česká lékařská komora se na to snažila mnohokrát upozornit, jenže je to boj s větrnými mlýny. Přijde mi, že poslanci prostě nedokáží vidět hlouběji do dané problematiky. Právě proto si říkám, že by nebylo od věci, kdyby se zavedl tým výzkumníků, který bude zkoumat každý návrh poslanců a udělá research, zda je to pro obyvatele České republiky vhodné řešení a není to náhodou hloupost. Chápu, že celková problematika bude větší, ale přeci jen jsou politici naši zaměstnanci a měli by nám jako zaměstnavatelům naslouchat. Proto na závěr přikládám návrh, jak by politici mohli správně provádět výzkum:

  1. Vyrazte za těmi, kterých se týká problém, jenž chcete řešit. Buďte upřímní ohledně záměru. Představte jim skutečnou motivaci, proč se chcete dozvědět víc. Upřímnost a čestnost ovlivňuje všechny činnosti kolem a vede vynikajícím výsledkům výzkumu.
  2. Přizvěte k sobě do týmu někoho přímo z dané oblasti, protože jste stejně tak dobří, jako místní člověk. Ten vám pomůže výrazně zvýšit kvalitu lokálních interakcí, efektivně zdvojnásobí množství výzkumu, který lze pokrýt. Protože začnete rozumět jejich jazyku.
  3. Vše plyne z místa, kde se pohybujete. Najděte si ubytování nebo penzion v komunitě nebo v její blízkosti, které odpovídají profilům účastníka. Nasajte atmosféru tohoto prostoru, umožněte formální i neformální způsoby interakce. Od zasedacích místností až po společnou večeři.
  4. Uveďte účastníka jako prvního. To vytváří silný morální základ pro shromažďování a používání údajů v celém životním cyklu projektu, z ochoty místních rozšířit svou síť a ochota účastníka sdílet svůj život kvůli zjištění podkladů, ze které budete čerpat třeba na svůj návrh novely.
  5. Nechte data dýchat. Přezkoumejte jako tým nejdůležitější data z každé interakce nejméně jednou denně a v ideálním případě potom celý den před návratem domů. Vytyčte si na to místnost, kde mohou nasbíraná data dýchat.
  6. A samozřejmě na závěr je nutno říct, že klasická pravidla neplatí. Každý výzkum v terénu je příležitostí získat nový pohled na svět.

Text vychází z několika článků časopisu Tempus Medicorum a knihy Data k sežrání.