Dokonce i když jde o experimentální divadlo, tak sledování divadelní hry v naprosté tmě, může vypadat jako velká podivnost. Ale to je to, s čím přišli Glen Neath a David Rosenberg v rámci své divadelní společnosti Darkfield. Jejich hra se odehrává ve zcela zatmavené místnosti, kde každý divák má sluchátka, ve kterých slyší hru.
Neath a Rosenberg v rámci své hry používají binaurální zvuk (mikrofon s umělým uchem, který zachytává zvuk tak, jak by jej skutečně zachytilo lidské ucho), který doslova vtáhne diváka do hry pomocí zvuků ve sluchátkách, které vám dají pocit, že se opravdu nacházíte na nějakém místě.
V roce 2015 například uvedli divadelní hru Fiction, kde jste dostali číslo sedačky tak, abyste neseděli vedle někoho, koho znáte. Museli jste vypnout telefon a odstranit vše, co by mohlo vydávat nějaké paprsky světla. V místnosti byla taková tma, že jste si nebyli jisti, zda máte oči otevřené nebo zavřené.
Poté vám jemný, francouzský, ženský hlas do levého ucha pošeptal: „Hello“ a vy jste měli pocit, že osoba je hned za vámi. Člověk hned leknutím uskočil. A takhle to pokračovalo dál. Někteří dokonce měli pocit, že to v mnoha směrech vyvolalo větší zážitek než virtuální realita.
Nyní jsou diváci zváni na nové patnáctiminutové představení, které se jmenuje Séance. Kde do místnosti vstoupí neznámý muž, ale nebudete si jisti, zda se tam nachází doopravdy. Neath hru popisuje jako klasickou viktoriánskou hru v salónku.
